Vše co jste chtěli vědět o ženách, mužích, citech a sexu…

Již za pár dní vtrhne na Letní scénu Harfa ženská energie, která na sebe bere podobu kultovního divadelního představení americké dramatičky Eve Elsner Monology Vagíny. Hru, která během 20 let svého uvádění nasbírala mnoho ocenění, přinesla českému divákovi herečka, překladatelka a pedagožka Dagmar Bláhová. Umělkyni, která v představení, jež dnes patří k moderní klasice, vystupuje už 14. sezónu, jsme položili několik otázek.

Někomu, kdo Monology Vagíny vůbec nezná, může název hry evokovat v současnosti dost populární divadelní "komedie" založené na lascivním humoru, kterými se některé soubory snaží nalákat nenáročného diváka. Jaké Monology ve skutečnosti jsou a komu jsou určeny?

Monology Vagíny měly u nás premiéru v roce 2002. Na ten název je samozřejmě copyright. Eve Ensler vyzpovídala mnoho žen, a bylo to radostné i bolestné, zrovna tak zpovídala i pro hru Tělo, volné pokračování, které také Intimní divadlo hraje. Zcela záměrně zvolila tento název - Monology Vagíny a otevřela tak dvířka dalším představením o ženách, o mužích, o citech , o sexu... a do těch dveří se pak snadněji vstupuje. U nás se spustila tahle vlna, když Monology začaly bodovat. Na otázku o lascivnosti odpovím aspoň dvěma kritikami z tisku. Lidové Noviny: Provokace, která má smysl. Variety: Tak okouzlující, zábavná a nesnesitelně dojemná hra je zároveň uměleckým dílem, básní a polemikou s pronikavým záběrem z kulturní historie.

Vzpomenete si ještě, kdy jste představení poprvé viděla a jaké pocity ve vás tehdy vyvolalo?

Poprvé jsem ho viděla v Austrálii. Tehdy s jednou herečkou. Tak hru původně hrála sama autorka Eve Ensler. Až později zadala, že představení bude lepší se třemi herečkami. Pak jsem představení viděla v Londýně, kde se hrálo každý den, a herečky zkoušely a měnily se každý měsíc. Od těch slavných po neznámé. To by tady nefungovalo… A hráli roky. Tam to bylo víc na vážno, než to co vyvádíme my.

Hra Eve Elsner se divákům poprvé představila před 20 lety. Zůstává stále tak aktuální jako tehdy? Je stále kontroverzní?

My hru hrajeme 14 let a poměrně často. Přichází proudy, že ji některá města chtějí znovu a znovu. Hlediště plná. Ale asi je hra stále kontroverzní a aktuální, když se pořád najdou města, kde jsme nehráli a kde se pan starosta bojí, že by se pan farář zlobil.

Jaký segment z Monologů vás osobně nejvíc zaujal a proč?

Všechny a proto... na jevišti si herec za tím, co hraje, stojí.

Kromě samotného hraní jste se podílela i na překladu hry. Narazila jste při převodu do češtiny na nějaký problém?

Důležitá je skladba hry, kterou jsem v překladu ještě posílila, od smíchu k pláči a zase zpět.

Během let, které Monology hrajete jste se nejspíš setkala s mnoha různorodými reakcemi divaček a diváků. Překvapily vás nějaké názory?

Překvapením je každé představení. Jednou nějaký chlap spadl ze židle, jak se smál. Druhého lidé kolem vyvedli, protože kromě jeho smíchu už nebyl nikdo v sále slyšet. Paní s klapáním podpatků odešla z představení, protože jak řekla: „Není to vagína ale vulva.“ Nedávno v Příbrami, když v představení mluvím o jednom slově, o kterém si myslíme, že je sprosté pojmenování pro vagínu a které je v sanskrtu zvané kundalíní, se ozval jeden odvážný mužský hlas z publika: „Zavoláme na hrad!“

Mohla byste poradit divákům, kteří právě zhlédli (a líbily se jim) Monology, nějaké další divadelní, literární filmové dílo s obdobnou tematikou, které vás oslovilo?

Teď jsem viděla film Dánská dívka. Jemné , citlivé, kontroverzní.

Došlo při některém vašem představení k nějaké vtipné situaci nebo přeřeknutí?

Za ta léta se stalo mnoho, často improvizace s diváky, častá ztráta paměti,ale to už herci umí jak s toho vybruslit. Zrovna snad minulý týden se mi podařilo říct místo "moje vagína - moje vagíny". Nejdřív se odprdly moje kolegyně, pak se přidalo publikum a nakonec i já a pěkně jsme se nachechtali a bylo nám všem spolu dobře.

Pro časopis Devítka připravil Martin Burda. Foto: © Jan Šilar